Léta poválečná
31. 5. 1945 zahájila TJ znovu svou činnost první schůzí. Řídil ji místostarosta a zakladatel jednoty Čeněk Votrubec (Vesec 9). Pietní vzpomínkou byla uctěna památka padlých, popravených a umučených místních občanů a členů TJ. 11. 7. se konala valná hromada za účasti 33 členů. Do čela TJ Sokol byli zvoleni: starosta František Hlubuček (Vesec 50), místostarosta Jindřich Cvrček (Smrčí 38), náčelník Josef Kněbort (Vesec 14), náčelnice Zdeňka Hloušková (Vesec 41). Správcem budovy se stal František Hušek (Vesec 10). Sokolovna však potřebovala nutné opravy. Provedly se hned v srpnu 1945 a bylo na nich odpracováno přes tisíc brigádnických hodin.
12. 6. 1945 se začalo v jednotě znovu pravidelně cvičit a nová práce se pomalu rozvíjela. Cvičení se účastnilo 11 mužů, 12 dorostenců a 14 žáků.
Z TJ odešel Gustav Šrámek, řídící učitel, který se přestěhoval do Liberce. Těžká rána postihla jednotu na podzim 1946. Po krátké nemoci zemřel ve věku 65 let zakládající člen a dlouholetý funkcionář Čeněk Votrubec (Vesec 9). Byl ve vesecké TJ 10 let pokladníkem, 3 roky starostou a 9 let místostarostou. Byl i jinak veřejně činný a hrával ve vesecké kapele. Za své zásluhy byl začátkem roku 1946 jmenován čestným členem výboru TJ.
Výroční členské schůze (dříve zvané valné hromady) se pořádaly ve Vesci tradičně vždy na Nový rok. Již rok 1947 byl předznamenán mohutnými přípravami na blížící se XI. Všesokolský slet. Rok 1948 byl pro celou tělovýchovu velmi významným, protože se uskutečnil první slet po válce.
Během roku 1948 přistoupili do TJ další členové. V sokolovně se pravidelně cvičilo, dramatický odbor byl rovněž velmi aktivní. Tradicí se staly známé a oblíbené sokolské plesy, které byly vždy společenskou událostí celého kraje. Veliké oblibě se rovněž těšily maškarní karnevaly, poutní i posvícenské zábavy.
V padesátých letech se v TJ začal dobře rozvíjet lyžařský odbor, který v roce 1951 uspořádal jako první v tehdejším Libereckém kraji „Lyžařský běh vesnické mládeže“. Téměř každoročně se pořádaly ve Vesci lyžařské závody v běhu, sjezdu i ve skoku, nazvané „Memoriál Slávka Otmara“. Nezapomínalo se ani na základní tělovýchovu, gymnastiku, lehkou atletiku a stolní tenis, pěstovala se i turistika. Mimo to se ve vesecké sokolovně konaly tělovýchovné akademie.