Divadelní odbor Sokola ve Vesci
1. Počátky ochotnické činnosti
Při založení Tělocvičné jednoty Sokol ve Vesci v roce 1919 bylo také nutné pomýšlet na zajištění finančních zdrojů pro její existenci. Jako nejvhodnější se ukázalo pořádání divadelních představení. Finanční efekt však nebyl hlavním nebo jediným důvodem, proč byl při tělocvičné jednotě ustaven divadelní odbor. Bohaté návštěvy divadelních her nasvědčovaly, že o dobré divadlo je velký zájem.
Jako první se ujal iniciativy řídící učitel František Seidl, spoluzakladatel Sokola ve Vesci. V prvních dobách ochotně pomáhali oba bratři Finkové z učitelské rodiny v Klokočí, zvláště pak nadaný a nadšený divadelník Bohuslav Finke, pověřený funkcí jednatele. Spolupráci nabídl i řídící učitel František Hořák z Louček, rodák ze Smrčí. Divadelní odbor měl zpočátku na 40 členů, ale během doby přibývali další.
16. 2. 1919, po sokolském cvičení, rozdal učitel Seidl zájemcům rozepsané divadelní role k veselohře J. Skružného „Románek na horách“. Samotná hra byla pak uvedena již po měsíci zkoušek, 19. března 1919. Režíroval ji František Seidl. V této první hře účinkovali: Zdeňka Otmarová z Vesce čp. 5 (později provd. Hlubučková v čp. 50), Josef Hejduk z Vesce čp. 30 (z Podháje), Jarča Velová z Vesce čp. 22 (později provd. Droznová), Josef Drahoňovský z Vesce čp. 45, Josef Hlubuček st. z Vesce čp. 28, Zdeňka Hlubučková z Vesce čp. 47 (později provd. Drahoňovská v Tisovce), Ladislav Vele z Vesce čp. 22 a Josef Otmar z Prackova. Účast na tomto prvním představení byla veliká a hra se líbila. Na Velikonoce téhož roku byla sehrána druhá veselohra A. Pazourkové „Únos v aeroplánu“, kde účinkovalo 15 žen a jen 2 muži. Hlavní role opět převzali Josef Hejduk z Vesce čp. 30 a Zdenka Otmarová z Vesce čp. 5.
Dne 13. 4. 1919, u příležitosti slavnosti zasazení Lípy svobody ve Vesci, zde vystoupili pohostinsky ochotníci ze Žďáru s divadelní hrou „Její systém“ (veselohra o třech dějstvích od J. Štolby). Vesečtí se pak objevili znovu na jevišti ještě téhož roku na podzim. Na počest státního svátku 28. 10. 1919 předvedli pětidílnou hru s proměnou od Petra Fingala „Hrany“. Brzy nato byl uspořádán mikulášský večírek s bohatým programem o 16 číslech, který navštívilo mnoho lidí. Poslední akcí prvního roku divadelní činnosti ve Vesci byla veselohra „Cizáci“, sehraná 21. 12. 1919.
Hrálo se tenkrát na primitivním jevišti v sále u Velů v hostinci v čp. 22. Bylo to zařízení, které již před válkou sloužilo českému divadlu. Hrávali na něm členové Divadelního spolku „Rozkvět“ z Vesce. Jeviště ještě i po válce zůstalo majetkem tohoto spolku. Divadelnímu odboru Sokola bylo ochotně zapůjčováno. K jeho odkoupení sokolskou jednotou došlo pak až v roce 1927.
V roce 1920 a v dalších letech se ve Vesci úspěšně rozvíjela další divadelní činnost. V tehdejší době, kdy lidé vůbec neznali televizi a na vesnici ani film, bylo pro každou obec ochotnické divadelní představení skutečným svátkem. Lidem přinášelo zábavu, kulturní a společenské vyžití. Některé hry musely být pro veliký úspěch několikrát opakovány nebo se uváděly i v sousedních obcích.
Divadelní odbor Sokola těžce nesl ztrátu, když František Hořák odešel z jeho řad, aby se podílel hlavní měrou na divadelní práci ve Smrčí a později ve svém učitelském působišti v Kostelních Loučkách. Poté divadelní činnost veseckých ochotníků ochabovala. To bývalo v letech, kdy někteří mladí členové souboru odcházeli na vojenskou prezenční službu, ženy se provdaly a odešly z obce nebo měly mateřské povinnosti. Ale časem se lidé vraceli, přicházely mladší síly a hrálo se dál. Představení měla i poté velkou návštěvnost. Na divadelní hry do Vesce chodili diváci ze sousedních vesnic, hlavně z Klokočí, Louček a Koberov, kde se všude také hrávalo ochotnické divadlo. A občané z Vesce, ze Smrčí a z Prackova jim zase opláceli svou návštěvou na jejich hrách.
Když o prázdninách roku 1922 odešel z Vesce jeden z nejlepších organizátorů a osvědčený režisér František Seidl, věnovali se po něm režisérské práci František Hlubuček z Vesce čp. 50 a Václav Pleštil ze Smrčí čp. 1, později po roce 1930 Josef Vele z Vesce čp. 22, dále učitel Karel Bílek, Josef Hlubuček z Vesce čp. 47 a řídící učitel Gustav Šrámek. V roce 1923 se stal divadelní odbor Tělocvičné jednoty Sokol ve Vesci členem Ústřední matice divadelních ochotníků československých.
Odbor pořádal každým rokem vedle četných divadelních představení i řadu zábavných večírků. Oblíbený býval každoroční Josefský večírek. Na programu bývaly veselé kuplety, sólová čísla, hudba, zpěv i tanec.
2. Maškarní karnevaly
V rámci své činnosti se divadelní odbor Sokola staral také o pořádání sokolských plesů, tanečních zábav, ale hlavně maškarních karnevalů, které si ve Vesci i v okolí získaly velikou oblibu a popularitu. Karnevaly se pořádaly vždy na zakončení plesové sezóny a mívaly předem určený a na plakátech označený ráz. První karneval, konaný dne 9. 2. 1935, měl ráz „V záři reklamy“. Stovka různých firem, blízkých i vzdálenějších, byla požádána o zaslání reklamního materiálu k výzdobě a dekoraci sálu sokolovny. V sále nebylo místečka, které by nebylo ověšeno vážnou nebo zábavnou dekorací, která zároveň propagovala některý podnik nebo firmu. Největší reklamu tehdy věnovala firma Nehera - oděvy. Také místní živnostníci věnovali do tomboly různé reklamní dary: salámový věnec, cementovou rouru, obrovské housky a rohlíky, stříbrný náramek, smeták, kuchyňské náčiní, prádlo, látky atd. Karnevalu se zúčastnilo 360 osob, z toho asi 100 v maskách. Půlnoční scénu připravila staročeská svatba s 12 páry svatebčanů. Nevěsta byla veliká, neupravená, chybělo jí několik zubů, zato ženich byl velice malý, ale nesmírně čilý. Svatba byla fotografována reklamním fotoaparátem zapůjčeným od firmy Drogerie Hník Turnov. Také pokladna zaznamenala v tento den pěkný přínos.
Druhý karneval 15. 2. 1936 měl ráz „Na rádio - vlnách“. Vzorná dekorace byla pořízena péčí několika ochotných pracovníků. Amplión a rozhlasovou službu ochotně obstarával František Janků z Turnova, majitel obchodu s radiopřijímači. Účast byla rovněž veliká - 300 osob.
Třetí karneval 30. 1. 1937 měl ráz „Srdíčko z lásky“ podle jedné z divadelních her. Na dekoraci pracovalo po několik dnů 12 osob. Celý sál hýřil srdci a srdíčky nejrůznějších barev a tvarů. Dekorace pak zdobila sál sokolovny až do nadcházejících Velikonoc.
Čtvrtý karneval se uskutečnil dne 5. 2. 1938 a měl ráz „V říši strašidel“. Dekorace byla velmi vkusná, na balkóně se nacházely zimní partie lesa se skalami, pod balkonem jeskyně pro hudebníky. Před jevištěm visela obrovská třímetrová postava zlé baby Jagy a uprostřed sálu stál veliký, až ke stropu sahající Čertův mlýn. Na velkých plochách papíru byly namalovány strašidelné figury - Krakonoš, vodník, velryba, obr, smrtka, skřítci, ježibaba, polednice. Lucifer, Dlouhý, Široký a Bystrozraký a různá další strašidla a pohádkové bytosti. Karnevalové veselí toho roku trvalo až do ranních hodin příštího dne. Na závěr zde byla ještě veliká maškaráda s pohřebním průvodem: Jindřich Hejduk - nebožtík, Bohuslav Plíhal - kněz, Jarmila Droznová - nosič křížku, Josef Drahoňovský - pozůstalý truchlící, velice usedavě plakal. K tomu ještě mnoho účastníků smutečního průvodu.
I v dalších letech, hlavně po skončení druhé světové války, byly pořádány další karnevaly, které mívaly ty nejfantastičtější rázy, např.: V Orientě, Cirkus Cere Cáry, Z pohádky do pohádky, Šla má milá na houby atd. Podle rázu karnevalu se vymýšlela a zhotovovala přiléhavá dekorace sálu. Tato pěkná karnevalová tradice s výjimkou válečných let se zde udržuje stále.
3. Divadlo v přírodě
Sokolští ochotníci ve Vesci sehráli čas od času i divadelní představení v přírodě, jak bylo ve třicátých letech hojně zvykem. Nejčastěji se hrály oblíbené a tenkrát populární laciné operetky nebo jiné hry se zpěvy a tanci. Jako první hra uvedená v přírodě byl rozmarný obrázek z venkovského života od J. Baldy „U zklamaného milence“. Byla sehrána na zahradě pana Staňka, na místě dnešního čp. 4 za sokolovnou dne 14. 7. 1929. Ve hře se veřejnosti představili: Jarmila Droznová z Vesce čp. 22, Milada Kopalová z Vesce čp. 35 (později provd. Bukvicová na Rotštejně), Jindřich Maryško z Vesce čp. 49, Josef Kněbort z Vesce čp. 14, Jaroslav Vodháněl z Prackova čp. 7, Josef Vele z Vesce čp. 33, František Chlupáč z Prackova čp. 25, Marta Votrubcová z Vesce čp. 21 (později provd. Cvrčková v čp. 7), Vasil Budný z Vesce čp. 2 a další. Po představení byl na místě koncert a večer v sále u Velů divadelní veselice (tj. taneční zábava).
Druhé představení v přírodě bylo uvedeno 29. 6. 1930 na zahradě pana Josefa Šírka ve Vesci čp. 2 (kolem Kampeličky). Byla to veselohra o třech jednáních od Josefa Štolby s názvem „Na letním bytě“. Režii této hry měl Josef Vele z Vesce čp. 22. Pak už za sebou následovaly další hry: „Česká chaloupka“ od K. Piskoře, uvedená v Proskálí za čp. 30 na paloučku u nové chatky pana Bělohradského, hra „Komediant Hermelín“ v režii Karla Bílka před domy čp. 17 a čp. 13 (hlediště bylo na kopečku před stodolou pana Drozna, ve hře účinkoval i kůň pana Hejduka ze Smrčí čp. 37, protože to byla hra z cirkusového prostředí), hra „Marina ze mlýna“ na dvoře u Vidunů ve Vesci čp. 6, opereta „Vesnice zpívá“ na zahradě pana Františka Otmara mezi čp. 5 a čp. 19 (pod silnicí); hra to byla velmi výpravná. Zpěvy na ni nacvičili bratři Josef a Jaroslav Hlubučkovi z Vesce čp. 47, doprovázela je vesecká hudba. Tato hra byla potom opakována v Bělé. Divadelní kronika zaznamenává další hru v přírodě s názvem „Děvče z Obřího dolu“ na zahradě pana Staňka za sokolovnou, režii a nácvik zpěvů zajistil Josef Hlubuček z Vesce čp. 47, účast na představení byla obrovská - 620 osob, čistý výtěžek byl 1 850 Kč, což bylo na tehdejší dobu nebývalé.
A jak vypadala příprava takového velkého představení v přírodě? Především bylo zapotřebí mnoha zkoušek, a to 15 až 20, podle obtížnosti hry a podle náročnosti zpěvů. Pracný byl i nácvik písniček s hudebním doprovodem. Režii míval buď řídící učitel Karel Bílek, Josef Hlubuček z Vesce čp. 47 nebo jeho bratr František Hlubuček z Vesce čp. 50. Zpěvy nacvičoval rovněž Josef Hlubuček nebo jeho nejmladší bratr Jaroslav, někdy to byli bratři Josef a Jaroslav Židovi z Vesce čp. 29, případně kapelník Bohuslav Plíhal z Koberov.
Mezi účinkujícími hudebníky byli: Bohuslav Plíhal z Koberov, Josef Viduna z Vesce čp. 6, Josef Židů z Vesce čp. 29, Jaroslav Židů z Vesce čp. 29, Vojtěch Votrubec z Vesce čp. 42, Josef Hlubuček z Vesce čp. 47 a Josef Poloprutský z Louček (klavír). Scény (přírodní i umělé kulisy) připravovali: Josef Drahoňovský z Vesce čp. 45, Josef Hlubuček z Vesce čp. 28, Jaroslav Židů z Vesce čp. 29, Josef Kněbort z Vesce čp. 14, Bedřich Cvrček ml. z Vesce čp. 7, František Hlubuček z Vesce čp. 50, Josef Hlubuček z Vesce čp. 47, Vasil Budný z Vesce čp. 2, i další ochotní pomocníci.
Líčení herců obvykle obstarávali zkušení maskéři: opět František Hlubuček z Vesce čp. 50, jeho bratr Josef Hlubuček z Vesce čp. 47, učitel František Hořák z Louček, učitel Karel Bílek z Vesce nebo Václav Pleštil ze Smrčí čp. 1. Nápovědní budku obyčejně obsazovala Božena Mařasová z Vesce čp. 51 (později provd. Kebuzová), službu uvaděče míval na starosti František Hušek, obuvník z Vesce čp. 10. Vedle všech zde jmenovaných byla zapojena do přípravných a pořadatelských prací celá řada členů Sokola i některých ochotných občanů z řad nečlenů.
Poslední divadelní hrou na začátku druhé světové války byla Kvapilova „Princezna Pampeliška“, rozmarná pohádka o třech dějstvích, uvedená ve Vesci dne 2. 3. 1941 odpoledne pro školní mládež a večer pro dospělé. Režii tehdy měla Milada Šrámková, manželka řídícího učitele. Gustav Šrámek s Josefem Drahoňovským z Vesce čp. 45 navrhli scénickou výpravu.
„Princeznou Pampeliškou“ se vesečtí sokolští ochotníci i divadelní obecenstvo rozloučilo s dramatickou činností na řadu let, kdy byla v průběhu druhé světové války zrušena sokolská organizace a brzy nato vydán zákaz pořádání všech divadelních představení, tanečních zábav a jiných společenských akcí.
4. Divadelní činnost po druhé světové válce
Na počátku roku 1945 se vesečtí občané rozloučili se zesnulým členem divadelního odboru Sokola a nejaktivnějším členem mnoha místních spolků Josefem Drahoňovským z Vesce čp. 45, který se téměř vždy podílel na každém představení, ochotně pomáhal, vyráběl kulisy, stavěl jeviště atd.
Teprve v roce 1946 se začala po dlouhých pěti letech opět rozvíjet dramatická činnost. Dne 23. 9. 1946 uvedl divadelní odbor Sokola Jiráskovo drama „Otec“. Hrálo se odpoledne i večer, režii měl František Hlubuček z Vesce čp. 50. V hlavních rolích se představili: Jindřich Cvrček ze Smrčí čp. 38, Věra Hlubučková z Vesce čp. 28, Jaroslav Hlubuček z Vesce čp. 47, Miroslav Souček z Vesce čp. 16, Dana Vidunová z Vesce čp. 6 (později provd. Kvapilová na Špici), František Hlubuček z Vesce čp. 50, Josef Hlubuček z Vesce čp. 28 a další. Před zahájením prvního představení (po válce) promluvil k přítomným divákům Jaroslav Pilař, řídící učitel z Bělé. Hovořil na téma „Veliký mistr Alois Jirásek“. Účast na obou představeních byla obrovská. Divadlo a ostatní společenské zábavy občanům po dobu války nesmírně chyběly. Proto o ně byl v prvních poválečných letech tak veliký zájem.
V roce 1947 se začíná divadelní činnost ještě více rozvíjet. V březnu sehrál ve Vesci Divadelní spolek z Bělé, vedený Jaroslavem Pilařem, sociální divadelní hru „Uzel“. Dne 6. 4. téhož roku uvedli domácí v režii Františka Hlubučka oblíbenou operetu „Hastrman krajánka Švejnohy“, kterou 12. 4. sehráli rovněž v Bělé. Dne 25. 5. vystoupil ve vesecké sokolovně pohostinsky dramatický odbor Sokola Mašov s revoluční hrou „Partyzán Joža“ (režie J. Sedlák). V červnu téhož roku hostovala ve Vesci poprvé zájezdová scéna Vesnického divadla z Prahy. Uvedla Gogolovu „Ženitbu“, Štolbovo „Vodní družstvo“ a pro děti maňáskové představení „Lesní pohádka“.
Také několik dalších let bylo bohatých na kulturní činnost. Dramatický odbor sehrál úspěšně dvakrát operetu J. L. Doudlebského „Děvčátko z lesů“, kterou pohostinsky uvedl také na Dlouhém (Dluhém). Rovněž ve Vesci viděli milovníci divadla dvě vystoupení hostujících souborů: Sokol Dlouhý předvedl operetu „Z českých mlýnů“ a ochotníci z Michovky lidovou hru se zpěvy „Písně dcery ducha mého“.
V této době se ve Vesci začíná již také s promítáním filmů pro veřejnost a úspěšně hraje vesecká loutková scéna.
Rok 1949 byl jen rokem pohostinských vystoupení. 30. 4. sehrál Sokol Přepeře operetu „Podskalák“, 5. 6. Sokol Líšný drama „Dina Mühlheimová“ a 12. 6. Spolek divadelních ochotníků Antonín Marek z Turnova selskou hru „Vesnice mladá“. Vesečtí však vlastní hru neuvedli.
V příštím roce (1950) sehráli žáci místní školy ve spolupráci s TJ Sokol dětské představení „Rozpustilý Janeček“ v režii Věry Hejdukové z Vesce čp. 30 (z Podháje) - později provd. Mlejnkové. Dětský kolektiv sehrál pak ještě v prosinci pro děti hru Viktora Nejedlého „Nezasmálka“ ve stejné režii. Jako hosté vystoupili ochotníci ze Železného Brodu, kteří 26. 3. uvedli starobylou veselohru „Ženichové“. Dne 10. 6. pak ochotníci z Libštátu představili ve Vesci Zeyerovu hru „Radúz a Mahulena“.
V roce 1951 vidělo vesecké obecenstvo jen jednu dětskou hru „Stříbrná studánka“. S dětskými herci ji opět nacvičila Věra Hejduková na scéně Františka Vyčítala za spolupráce několika obětavých rodičů. Také následující rok byl už na divadla velmi chudý. Ředitel Národní školy ve Vesci Oldřich Kvapil nacvičil s dětmi „Perníkovou chaloupku“, kterou škola uvedla nejen doma ve Vesci, ale také v Břevništi u Osečné (na Českolipsku). Divadelní odbor Sokola Svijanský Újezd předvedl ve Vesci Šamberkovu veselohru „Palackého třída 27“.
V padesátých letech končí činnost divadelního odboru TJ Sokol ve Vesci. Odbor je rozpuštěn, protože veškerá kulturně osvětová práce přechází na Osvětovou besedu.
Za 32 let trvání divadelního odboru Sokola ve Vesci bylo nacvičeno a sehráno celkem na 90 divadelních her různé kvality, tj. v průměru tři hry za rok (počítá se v to i doba nečinnosti 1941 - 1945). Vesečtí ochotníci tu podali opravdu pěkný a úctyhodný výkon.